Moje povídka... vlastní tvorba.. sice trochu "mimo mísu" ale.. no co no, snad se vám to bude líbit :) *Michelle*

 

Talisman lebek

 

 

                             Kapitola 1.- Začátek

 

Byl jednou jeden mládenec, který si hledal nevěstu. Jmenoval se Dintel. Byl velmi vzdělaný, ale měl babičku. Teď si asi řeknete, co je na tom divného mít babičku, ale ta jeho babička byla kapku praštěná. Lidé o ní říkali, že je čarodějnice. Asi proto, že chodila v divném černém plášti a vždy měla sebou košík, ve kterém měla divné byliny.

Jednou se Dintel rozhodl jít do světa získat hezkou košili a zlaťáky, aby si mohl vzít za ženu farmářovu dceru Anežku. Anežka byla velice krásná, pravdomluvná a moc Dintela milovala. Dintel ji miloval také tak. Vzít se nemohli, protože to otec Anežky zakázal. Říkal, že až bude mít Dintel hezkou košili a zlaťáky, může si vzít Anežku. Ale do té doby ne!

Dintel se nejdřív rozhodl jít na půdu. Myslel si, že by tam mohl najít něco zvláštního, něco pro štěstí. A bylo tomu tak. Našel malou krabičku, ve které byl talisman se třema velkýma lebkama, které měly v očích rubíny, a devíti malými lebkami - úplně malinkými. Dintel si řekl, že by se mu to mohlo hodit a tak si talisman schoval. Krabičku nechal na místě, ale nevšiml si lístečku uvnitř krabičky.

Dintel šel babičce ukázat talisman. Babička řekla, že je Dintel ve velkém nebezpečí a zeptala se ho, zda chce ke snídani omeletu nebo cornflakes. Zvolil omeletu, protože ji měl velmi rád. Při snídani se babičky zeptal na talisman. Babička řekla, že je to magický talisman, jež splní tři přání.

 

 

 

                              Kapitola 2.- Cesta

 

“Vždy, když si budeš něco přát, rozsvítí se oči jedné z lebek. Tu musíš utrhnout, hodit na zem a přitom vyslovit své přání. Okamžitě se ti splní.“

Dojedli omeletu a babička odešla do lesa pro bylinky. Dintel si usmyslel, že si udělá trochu jídla na cestu, aby nepadl hlady. Připravil si tedy pár hamburgrů, sendviče s luncheon-meatem a koláče. Povidlové, makové, vanilkové - jakékoliv si usmyslel. Uměl totiž moc dobře vařit. Všechno narval do báglu a chtěl odejít dřív než se vrátí babička. Myslel si, že by babička protestovala. A měl pravdu. Narazil na babičku cestou v lese a ta ho nechtěla pustit. Vymlouvala mu to: „Co kdyby se ti něco stalo? Jsi můj jediný synáček..!“

Dintel na babičku nedal. Odstrčil svoji starou babičku do bahnité louže a šel dál. Babička za ním křičela, ať nikam nechodí, že talisman lebek je nebezpečný. Dintel říkal, že mu talisman pomůže získat jeho milovanou. Babička to vzdala a šla si domů připravit makaróny se sýrem..
Dintel bloudil lesem a začínaly ho bolet nohy. Sedl si na nejbližší kámen, snědl hamburger a usnul. Babička si doma zatím říkala: „Jakpak na tom je můj synáček? Asi už sedí někde v hospodě nad whisky.... Co bych si tak měla dát?....Třetí koláč zleva nebo šestý zprava? Nebo pizzu uprostřed? Nebo ty makaróny?“

Dintel ale už byl dávno na nohou. Narazil na hospodu, kde to krásně vonělo. Tak si řekl: “Půjdu dovnitř a něco si dám, ale nemám žádné peníze.“  Vzpomněl si na talisman a přál si, aby měl hromadu peněz. Rozsvítily se oči první lebky. Hodil ji na zem, vyslovil přání a jídlo v jeho ruksaku se změnilo na zlaťáky. Šel do hospody a poručil si:

„Prosím kuře s bramborovou kaší a k tomu dvě piva!“

„Jak si přejete“, pravil číšník, natočil dvě piva a zakřičel do kuchyně „Kuře s kaší!“

Dintel to snědl a rozhodl se, že uteče bez placení, aby ušetřil. Šel na WC a záchodovým okénkem utekl ven.

 

Zatím u Anežky:

 

Anežka stále přemlouvá otce, aby jí dovolil provdat se za Dintela. „Ale tati, vždyť on má kde bydlet, má živobytí i trochu peněz!“
“Ale nehodí se pro sedlákovu dceru“ odbyl ji otec.

“Ach jo, raději uteču z domu“, říkala si potichu.

A tak udělala. Utekla k Dintelovi domů. Zazvonila a otevřela babička.

“Kde je Dintel, babičko?“
“Šel do světa. Pro hezké sako a prachy, aby si tě mohl vzít. Nechceš špagety, děvenko?“

“Ne, děkuji babičko, právě jsem večeřela. Mohla bych tu zůstat? Můj otec mě pořád peskuje, nebaví mě být doma.“

“Samozřejmě děvenko, můžeš spát v Dintelově pokoji.“
“Děkuji babičko.“

 

 

 

 

 

                              Kapitola 3.- Poslední přání

 

Zatím Dintel utíkal lesem, aby se zachránil před policií, která ho honila, zakopl a spadl do močálu. Volal a křičel, a nikdo mu nepřišel na pomoc. Tak použil své druhé přání.

Vyslovil: „Chci být pryč z močálu a nechci, aby mě pronásledovali poldové.“

Rozsvítily se oči druhé lebky. Utrhl ji, hodil na zem a své přání vyslovil znovu. A splnilo se.

Ocitl se na rozkvetlé louce plné květin a poldové ho už nepronásledovali. „To je krása, tenhle talisman, ale ta louka se mi nelíbí. Mám na kytky alergii, budu kýchat a kýchat a kýchat... Chtěl bych být doma.“ Použil tedy třetí přání. Řekl: „Chci být doma u své milované Anežky“. A stalo se. Ocitl se doma ve svém pokoji, kde byla také Anežka. Anežka uviděla plný bágl peněz a tak skočila Dintelovi do náruče.

„Kde jsi vzal tolik peněz, miláčku?“

„Přinesl mi je kouzelný talisman lebek.“

Anežka se podíví: „Kouzelný talisman?“

„Ano, tenhle“ - vytáhl talisman z kapsy, ale na něm zůstalo jen devět malých lebek.

„Ach ne, já už ta přání vypotřeboval! Můžu ti ukázat jen tyhle malé lebky.“

Anežka se ptá: „A ty ti jako přinesly tolik prachů?“

„Neee, to byly tři velké lebky. Zmizely, když jsem si něco přál“
“Aha, tak to už nám táta dovolí se vzít!“ jásala Anežka. Dintel se vydal uprosit pantátu, aby si konečně mohl vzít Anežku. Bágl peněz mu zatím neukázal. Anežčin táta řekl, že je chudák a proto mu svou dceru nedá. Nikdy. Dintel mu tedy ukázal balík zlaťáků. Táta se div nezkácel na zem. Okamžitě změnil názor a řekl: „Rád ti dám Anežku za ženu, když jsi takový pracháč“.

 

 

 

 

 

 

                        Kapitola 4. - Pan Ferlucci

 

 

Byla svatba. Oslavovalo se, pilo, hodovalo. Najednou došlo víno. Dintel se vydal do sklepa pro další láhve. Ve sklepě na něj ale čekal Ferlucci. Byl veliký, měl vousy, ohnivé rohy a ohnivé žezlo. Smrděl sírou a měl velké tajemství. Miloval sýr. Dával si sýr ke snídani, obědu i večeři. Dintel se ho zeptal, co tam dělá.

Ferlucci odpověděl „Jmenuji se Ferlucci. Jdu si pro Dintela. Nejsi to náhodou ty, bídný červe?“

„Ano jsem“, odpověděl Dintel. „Co ode mne vlastně chceš?“

Ferlucci zahromoval: „Tvou duši! Protože jsi použil talisman lebek. Každý, kdo ho použije, musí mi odevzdat duši.“

„Helemese, to je nějaká novinka“, řekl Dintel, „Nikde o tom nebylo napsáno.“

A Ferlucci křičel: „Bylo, bylo, bídný červe Dintele! Na lístečku v krabičce, kde ležel talisman, hlupáku!“

„Cože? Toho jsem si tedy nevšiml“, odbyl ho Dintel.

„Tak máš špatné oči a máš nosit brýle“, hromoval ďábel, „A teď už pojď, peklu se stejně nevyhneš“. Dintel si opakoval v duchu pořád dokola jméno: „Ferlucci, Ferlucci, Ferlucciferlucciferlucci...“ A pak mu to došlo! „Lucifer, ty jsi Lucifer!!“, vykřikl.

„Samozřejmě, ty hlupáku“, řekl Lucifer, „Toho sis všiml až teď?“

Anežka si zatím říkala, že Dintel je ve sklepě nějak moc dlouho, „Půjdu se tam pro jistotu podívat, co zase vyvádí.“

Když Anežka vešla do sklepa, uviděla Lucifera a omdlela z leknutí.

„Anežko, ne!“, vykřikl Dintel. Anežku měl moc rád a polekal se, co se jí to stalo. Zatímco Dintel seděl u Anežky, Lucifer se k němu přiblížil zezadu a zabodl mu do zad ohnivé žezlo. Žezlo prošlo srdcem a Dintel byl na místě mrtvý. Lucifer si vzal jeho duši - měl na ulovené duše krásný oranžový kožený pytlíček od své maželky paní Luciferové -  mávl pláštěm a zmizel zpátky do pekla.

Anežka se probudila a vykřikla hrůzou. Na zemi viděla mrtvého Dintela. Rychle šla pro ostatní, aby se na to také koukli. Všem bylo Dintela líto, jen babička hudrovala: „Já jsem mu to říkala... neměl si s tím talismanem zahrávat. Kdyby mě poslechl, tak by si hověl doma v klídku v postýlce a jedl hamburgry...“.

Anežka však Dintelovu smrt neunesla. Vzala otvírák na víno, který ležel na sudu a bodla si ho přímo do srdce.

 

 

 

                             A na konec...

 

V krabičce na půdě se v tom okamžiku objevil nový talisman lebek a čekal, až ho opět někdo použije.

 

Lucifer se na svém pekelném křesle spokojeně usmál.

________________________

 

Děkuji všem za pozornost a komentuje, jak se Vám to líbilo atd... kritiku příjmám, ale ráda bych podotkla, že je to moje první dílko...takže snad dobrý :)