Naomi 03 Únos, o kterém vědí pravdu stíny

„Jak to myslíte, že víte kdo to je?“ Zeptala se podezřívavě Tsunade.

„Nejdříve jsme váhali, ale teď víme, kdo to je.“

„Tak to vyklopte!“ Rozčilovala se, místo mě, Tsunade-baachan.

„Uklidni se!“

„Tak?“ Už trochu klidněji se zeptala Tsunade.

„Její celé jméno je Naomi Namikaze, dvojče Kyuubiho jinchuuriki a vaše dcera, Minato.“ Vychrlili na ně tu zprávu radní, Minato na ně jen nevěřícně koukal, a zbytek místnosti také, i Kakashi odložil svoji IchaIcha Paradise:“Před šestnácti lety, po Kyuubiho útoku, se tady objevil Obito a vyhrožoval, že naprosto vyhladí Konohu. Věděli jsme to jen my dva a Danzo. Za bezpečí vesnice chtěl tu dívku, Danzo ji tedy vyměnil za bezpečí.“ Dořekla žena.

„A jak víte že to je ona?“ Zeptal se Minato.

„Nejdřív jsme nevěděli, jestli by to mohla být ona, ale jak zmínila že byla v Akatsuki, byly jsme si jistí.“

 

NARUTOVO PODVĚDOMÍ

 

„Tak co tomu říkáš?“ Zeptal se mě Kurama.

„Ty si to věděl?“ Zeptal jsem se podezřívavě mého liščího parťáka.

„Tušil.“ Připustil.

„Proč jsi mi nic neřekl?“

„Nevěřil by si mi, nejsi už to malé děcko co uvěří všemu co se mu řekne. A teď mi pověz co máš zá plán.“

„Eh..“ Podíval jsem se na Kuramu, ale věděl jsem, že mě má přečteného jako knihu.

„Nedělej blbýho. Možná vypadáš jako baka, ale přemýšlíš skoro jako Jiraya.“

„Vlastně bych něco měl...“ Přiznal jsem se.

„Fajn, pak mi to řekneš, ale teď by si měl zase začít vnímat Tsunade, nebo ti jednu přišije.

 

ZPĚT DO REALITY ZVANÉ SAKUŘINA PĚST

 

„Au, au, au...To bolí Sakura-chan.“ Postěžoval jsem si a držel jsem se za hlavu.

„Tak vnímej!“

„Právě sem mluvil s Ku...Kyuubim.“ Opravil jsem se a v duchu doufal že mě Kurama nezabije.

„Tak znova...Co chceš dělat, Naruto?“ Zeptala se mě Tsunade.

„Co bych dělal?“ Pokrčil jsem rameny.

Znám tebe a Minata až moc dobře, na to abych věřila že zůstanete ve vesnici a nebudete nic podnikat, moc nevsázím.“

„Něco bych měl..“ Řekl sem tišeji. /to sem až tak průhlednej?/

„A co to má být?“ Zeptala se trochu podezřívavě a trochu smířeně.

„Je to naprosto bezpečné.“ Nahodil jsem nevinný kukuč.

„Ah...mohl by si jít s ním, Minato?“ Řekla jíž smířeně.

„Jo...jen sebou vezmeme Kushinu.“

„Proč Kushinu?“

„Jestli jí nevezmu, tak mě přinejmenším zabije * kapička *.“

„Tak za hodinku u brány.“ Řekl jsem a spěchal si zabalit.

 

Za hodinku jsme byly všichni tři u brány. Máma vypadala trochu zdrceně, ale hned jak jsme vyrazily, zase ji to přešlo.

 

„Kam vlastně jdeme?“ Zeptal se mě Minato.

„Do skryté Deštné.“ Odpověděl jsem.

„Proč zrovna tam?“

„Jestli vyrůstala v Akatsuki, tak v Deštné jsou dvě osoby, které by nám mohli pomoct.“

„Jaké?“

„No....Naši spolužáci, a zároveň zakladatelé Akatsuki..“

„Cože?“ Řekl překvapeně Minato.

„Jo, Konan a Nagato.“

„A proč jste vzali mě?“ Zeptala se máma.

„No...“ Chtěl to vysvětlit Minato, ale já jsem ho zastal.

„Jde o to že já, ty a Nagato jsme všichni z Uzumaki klanu, navíc možná rád uvidí někoho ze stejného klanu.“

„Tak to já taky“ Usmála se na mě.

 

 

ZA HODINU U NAGATA A KONAN

 

„Jéé, ahoj Nagato.“ Zakřičel jsem na Nagata s Konan, když jsme konečně přišly do Deštné (však víme jaký to trik používá Naruto a Minato ;) )

„Naruto?“ Podíval se naším směrem.

„Přišel jsem se tě na něco zeptat.“

„Aha, a proto přišly i tvoji rodiče?“

„Ne, my pak vyrážíme dál, jen potřebuju něco zjistit.“ Usmál jsem se na něj.

„A jak se má Naomi?“ Změnil téma hovoru, přičemž odešla Kushina s Konan někam neznámo kam.

„No...to je to o čem jsem s tebou potřeboval mluvit. Mám pro tebe dvě nové zprávy.“

„Jaké?“

„Tak nejdřív něco co ti vyrazí dech...Naomi je moje dvojče.“

„Cože?!“ Zdá se že Nagato to nevěděl.

„A ta druhá je že Naomi byla unesena.“

„A kým?!“ Konečně se vzchopil Nagato.

„Nejspíš Obitem, tedy tím co se v Akatsuki vydával za Tobiho.“ Což Nagatovi teprve vyrazilo dech.

„A co chceš vědět ode mě?“ Zeptal se trochu rozčíleným tónem.

„Jak přišla Naomi k rinnenganu?“ Moje otázka zřejmě zarazila jak Minata, tak i Nagata.

 

Nagato nám pak začal vyprávět jednu událost, která zřejmě v Naomi vyvolala rinnengan:

 

 

Dnes měla Naomi šesté narozeniny, celé Akatsuki si za ty roky Naomi oblíbili.

„Jdu se Sasorim na misi.“ Ohlásil celé Aktsuki, sedící v obýváku, Deidara.

„Strýčku Deidaro, strýčku Sasori, proč musíte jít zrovna dneska.“ Dělala smutné kukuč Naomi.

„Promiň Naomi, musíme něco zařídit, ale zítra jsme zpátky.“ Povýskal ji ve vlasech Deidara.

„Tak ahoj zítra.“ Pousmála se malá, rudovlasá, dívenka se svými modrými kukadli.

„Ahoj Naomi.“ Pousmál se nakonec i loutkář a odešli ze sídla.

 

Strýčkové zapomněli zamčít dveře, tak jsem utekla ven.

Konečně jsem se mohla potulovat bez dozoru strejdů. Potulovala jsem se ještě pár hodin, ještě že si pamatuju cestu.

Najednou se přede mnou objevili čtyři ninjové, měly masky, hrozně jsem se bála, začal jsem utíkat zpět k sídlu, neznámí ninjové mě začali pronásledovat, slyšela jsem jen :“ To musí být ona.“

Najednou mi hrudí projela silná bolest, z úst mi vystříkl pramínek krve, padla jsem k zemi, pak mi projela ještě větší bolest u srdce.

„Úkol je spl-“ Nestačil doříct, protože se najednou ozvalo hlasité:

„KATSU!“To jsem ale nevnímala, protože moje bezvládné tělo leželo na zemi, bez jakýchkoliv známek života.

„Pohni Deidaro! Musíme jí dostat k šéfovi!“

„Nejdřív sem se přece musel postarat o ty ANBU! Vezmi jí k Peinovi, já jdu sehnat Zetsua, aby se postaral o zbytky.“

„Jo.“ Přitakal jeho parťák, a vzal tělo mrtvé dívenky do náruče.

 

„Hej, Sasori, si nějak br-“ Zastavil se Kakuzu v půli věty, když uviděl bezvládnou Naomi v jeho náruči.

„Kde je šéf?“ Naléhal Sasori.

„V kanclu. Ale co se stalo?“ Zeptal se Kakuzu viděšeně.

„Vysvětlí ti to Deidara, hned jak se vrátí ze skleníku.“ A to už pospíchal loutkář po schodech přímo do Peinovi kanceláře.

 

Sasori bez varování vtrhnul do Peinovi kanceláře.

„Kterej i-“ chtěl doříct větu, ale pohled mu zmrznul na Naomi:“Co se stalo?“ Přiběhl k ní a opatrně ji se Sasorim položil na zem.

„Zaútočili na ni čtyři ANBU, musela utéct hned potom co jsme s Deidarou šli na misi.“

„Proč by na ni útočili ANBU?“ Říkal si sám pro sebe Pein.

„To nevím ale-“

„Nech mě tu na chvíli. Naomi bude v pořádku.“ Ujišťoval ho Pein.

„A-ano.“

„A nikomu o tom ani muk.“

„Jistě.“ Řekl značně znepokojeně a odešel k ostatním dolů.

„Gedou Rinne Tenshou.“ Zašeptal a Naomi ozářilo zelené světlo, a začala se znovu probouzet.

„Co to sakra?!“ Když, sice jen matně, otevřela na chvíli oči, měla v nich rinnengan.

Nagatovi ihned blesklo hlavou : Co když sem jí oživil s mýma očima. Ne, to není možné. Neuměla žádné doujutsu, tak proč rinnengan? Nemůže to být tím že jsme ze stejného klanu a já jí oživil?

Musím za každou cenu to zjistit.

 

Odnesl jsem ji do jejího pokoje, a uložil do postele.

„Co je Naomi?“ Zeptal se Itachi.

„Nic, co by jí mělo být?“

„Nech toho, šéfe. Blonďák všechno vyklopil.“ Řekl Kisame.

„Fajn...Zaútočili na ni nějací ANBU, nic víc. Kdyby nebylo Deidary tak mohla být mrtvá. Měli byste mu děkovat.“

„Takže si zasloužím odměnu?“ Zeptal se s andělskou tváří DeiDei.

„Chjó...co s tebou můžu dělat.“

„Jupí!“ Radoval se Deidara.

„Za odměnu můžeš...“

„Jo? Jo?!“ Ptal se nedočkavě Deiík.

„...můžeš mě jednou vytočit a já tě za to nepřizabiju.“

„Jupí!...Počkat! To je podraz šéfe!“

„Fajn...Můžeš si ze skladu vzít kilo C5. A už mi dej pokoj.“

„Jupí!!“ Začal Deidík skákat radostí.

„Deidaro.“

„Jo šéfe?“

„Nezapomeň že dneska máš dělat pro Naomi ten ohňostroj.“

„Já vím. Protože umění je KA-“

„Jo. My víme, hlavně neodpaluj v baráku.“

„Jo pořád. A kde je Konan?“

„Požádal jsem ji aby se postarala o Naomi. Teď mě neruště, do večera jsem v knihovně!“

„Jo šéfíku.“ Usmál se Deidara a šel do skladu pro ohňostroje.

 

 

 

„Od toho dne jsem se zkoušel zjistit proč se v ní probudil rinnengan, ale jediné co vím je že se probudil po tom co jsem ji oživil.“ Dovyprávěl Nagato ten příběh. Vytvořil jsem klon, za který teď mluvil Kurama.

„A není možné že to j tvůj rinnengan?“ Zeptal se Kurama.

„Kdo to-“

„Jsem Kurama, ty mě znáš jako Kyuubiho. Na další představování není čas.“

„Proč si to myslíš?“

„Když jste vzdálení příbuzní tak se takové věci stávají. Stařík něco takového kdysi říkal.“

„Stařík?“

„Rikudu Sennin.“

„Aha...Nevíš o tom něco bližšího?“

„Promiň, ale ne. Tehdy jsem ho moc neposlouchal.“ Zrušil jsem bushin.

 

„Jo, a chtěl jsem se zeptat na pár věcí.“

„Na jaké třeba?“

„Možná to sem nepatří, ale proč jsem se při našem souboji začal měnit v Kyuubiho?“

„Nevzpomínám si dobře, ale když jsem tě tyčemi spoutal k zemi, přiběhla tam nějaká dívka a chtěla se mnou bojovat. Za chvíli jsem ji zabil a tebe to rozzuřilo.“

„Takže vzpomenout si nebude lehký, ale to je jedno. Teď ta druhá věc. Máš tu nějakou věc, do které někdy vložila chakru?“ Zeptal jsem se.

„Jo, mám tu její katanu.“

„To bude stačit.“

„Co chceš dělat Naruto?“ Zeptal se mě táta.